Na začátek června byl přemístěn rodinný cyklovýlet, který býval v polovině prázdnin. Ale protože to je čas dovolených, tak některé mrzelo, že se nemohou cyklovýletu pro rodiny v rámci Jihomoravského bicyklení zúčastnit. A že to bylo správné rozhodnutí, svědčí hojná účast na tomto společném výletu po cyklostezkách okolo Třeboně. Bylo nás hodně, a tak jsme vytvořili několik skupin, konkrétně 3, abychom si to všichni náležitě užili. O tom, jak si jednotlivé skupiny užívaly další výjezd ze seriálu cyklovýletů Jihomoravského bicyklení, podává zprávu z jednotlivých skupin následující reportáž.
Slunce již koncem května začalo prohřívat naše nedočkavá lýtka a my plni očekávání jsme počítali den po dni, hodinu po hodině, kdy už konečně vyrazíme. Je páteční odpoledne, datum 2.6.2017, nakládáme poslední věci do auta, usedáme a vyrážíme. Kola si již nějakou chvíli hoví na střeše auta, každé ve svém stojanu. Před námi je cesta dlouhá přes 180 km. Cesta kam? Cesta za dalším dobrodružstvím, skvělými zážitky, dobrou partou lidí, vynikajícím jídlem, nádhernou krajinou, úžasnými vyjížďkami – cesta na další díl seriálu Jihomoravského bicyklení!
Okolo Třeboně
pasou se tam koně …
… ano, koně byli také, ale hlavně hromada dalších sportovců, výletníků a turistů.
Po asi dvou a půl hodinách vjíždíme do Třeboně. Vlajky vlají, fanfáry zní na míle daleko … Nu dobrá to už trochu přeháním. Prostě jsme přijeli. V autě já a mí rodiče. Rodiče po chvíli vykládám na seníku a sám pokračuji asi 400m k hotelu Myslivna, kde jsem ubytovaný já. Účastníků je hodně a do jednoho ubytovacího zařízení jsme se nevešli. Půlka účastníků tedy bydlí v hotelu Myslivna a půlka v apartmánech Na Seníku. V pátek už jen jdeme na večeři do nedalekého pohostinství. A jelikož jsme v kraji plném rybníků, skoro každý si dává nějakou rybí pochoutku. Ještě před půlnocí se odebíráme na kutě, je potřeba se pořádně vyspat na další den.
V pátek odpoledne po práci se začala scházet jedna část cyklistické výpravy, aby naložila svoje kola na vozík za auto nebo přímo na auto a vyrazila směr Třeboň, kde v rámci projektu Jihomoravské bicyklení proběhne další cyklovýlet, tentokrát laděný pro rodiny s dětmi s názvem Okolo Třeboně.
Do Třeboně jsme dorazili většinou téměř zaráz, kromě některých, kteří již vyrazili ráno a těch, kteří dorazili až v noci. Po ubytování v hotelu Myslivna a v Apartmánech na seníku jsme stačili jen vyrazit do centra Třeboně na krátkou procházku a na večeři. Pak jsme se odebrali nabrat spánkem sílu na zítřejší vyjížďku.
V sobotu ráno někteří nedospavci vyráží do terénu. Někteří jen po městě, někteří i za hranice města. Všichni z hotelu Myslivna se schází po osmé hodině ráno na terase hotelové restaurace. Podává se snídaně. Jídla je hodně a bohatá je i rozmanitost, každý si vybere na co má chuť. S jídlem ale spěcháme, jelikož nás už v devět hodin čeká prohlídka zámku. Máme to sice, co by kamenem dohodil, ale i tak si musíme se snídaní pospíšit. Po prohlídce zámku se ještě otočíme na hotelu pro kola a spěcháme zpět k zámku na společné foto. Hned kousek od hotelu přichází první pád. Radim s nášlapy zastavuje u patníku, že se ho chytí a počká na zbytek. Chytá se ho, jenže patník je gumový …
Nakonec ale všichni pózujeme u zámku. Výborně! Na fotku jsme se vešli všichni, ani čočka nepraskla. A teď nastává jeden z nejdůležitějších okamžiků, rozdělení účastníků do tří skupin. Já mám přislíbenou údernou skupinu. Sice již tuším, kdo bude se mnou, ale změny na místě jsou spíše očekávány, než vyloučeny. Nic se ale nezměnilo a zůstaly mi ve skupince 3 děti. Ještě se dohadujeme, kdo pojede kterou trasu. Nejmladší účastníky vede Vašek Blažek a jejich skupinka má kratší trasu. Delší trasu jedou dvě skupinky v opačném směru proti sobě. Po chvíli je už ale vše domluveno a můžeme vyrazit.
V sobotu ráno po snídani jsme se sešli na nádvoří zámku. Následovala prohlídka sídla známého rodu Rožmberků, kde jsme se dozvěděli od našeho průvodce historii tohoto ve své době významného rodu. Některé skutečnosti ze života nás i rozesmály tak, že i samotný průvodce si musel dát krátkou pauzu ve svém výkladu. Po prohlídce jsme se shromáždili na nádvoří u kašny, abychom si udělali společné foto celé výpravy. Pak už došlo na rozdělení účastníků na 3 skupiny a ty se vydali na trasu dlouhou 25 nebo 45 km. Výprava nejmenších s rodiči vyrazila pod vedením Vaška (skupina 1) na nejkratší trasu a začátek cesty měla společnou se skupinou vedenou Pájem (skupina 2), která vyjela na trasu 45 km dlouhou. Do protisměru na stejně dlouhou trasu vyrazila poslední skupina vedená Lášem (skupina 3).
Dnešní etapa má 45 km, vyrážíme od již zmíněného zámku v Třeboni. Vydáváme se směrem na sever, okolo rybníka Káňov přes obci Přeseka. Zde míjíme první hospodu. Máme zatím ujeto jen 5 km a tak nezastavujeme. Všichni si ale hospody všimli a nezapomněli mě na to pěkně postupně po jednom upozornit. To už ale jsme se blížili k hospůdce na hrázi rybníka Rožmberk. Sotva ji bylo vidět, začaly se zezadu ozývat hlasy: „Pájo, zastav!“ Zastavili jsme tedy na malé občerstvení. Každý si dal něco na pití, někteří si dali na chuť rybu. Na této zastávce nás dohnali 3 členové nejpomalejší skupinky. Byla na ně tak pomalá, že jeli dopředu.
Skupina 3:
– vyrazili jsme po hrázi rybníka Svět a Opatovického rybníka. Nějakých 100 m jsme museli jet po silnici a za Mlýnským Dvorkem jsme najeli na cyklistickou trasu č. 122, která vedla po panelové cestě, takže zážitek z jízdy nic moc a byli jsme dost vyklepaní. Po několika kilometrech naštěstí došlo ke změně povrchu a my se mohli nerušeně kochat krásnou přírodou i cestou. Cesta vedla po rovině, jak sliboval průvodce i mapa, takže si ji užívali nejen „ampéři“, ale i všichni ostatní, včetně Roberta na lehokole. Panelka se ale podepsala na vybavení Honzova kola, takže se nám ztratil na odbočce u Barbory. Zjistili jsme to ale vcelku brzy, takže se spojka vracela pro něj jen necelý kilometr. Za krásného slunečného počasí jsme dorazili k silnici u Majdaleny. Po ní jsme odbočili na oběd do vodácké hospůdky U Pilaře, kde jsme byli bleskově obslouženi. Po odpočinku jsme se vydali dál směrem na Hamr, ale na rozcestí Kosky jsme se napojili na cyklotrasu Lužnická a po ní jsme lesem projeli k dalším rybníkům na naučnou stezku Mikuláše Rutharda. U rybníka Starý hospodář jsme se odpojili z naučné stezky a pokračovali po cyklotrase Lužnická na hráz mokřadel podél Nové řeky, na které jsme potkali občas i nějaké vodáky. U Stříbřeckého mostu naše trasa odbočovala na Starou Hlínu.
Po malém občerstvení pokračujeme do Obce Stará Hlína. Jelikož je to na dlouhou dobu poslední vesnice a již je kolem poledního, rozhodneme se tu zůstat na oběd. I když byla hospoda plná, jídlo jsme dostali rychle. Po obědě se dostáváme kolem rybníků Starý Vdovec, Nový Vdovec, Vyšehrad a Stolec k odbočce, kde se odklání nejkratší trasa. Zde nejprve špatně odbočíme, ale všímáme si toho téměř okamžitě a tak se otáčíme a vracíme na naši trasu. V nastalém zmatku mi kdosi kříži cestu, zastavuju a padám. Jen slyším hlasy: „Foťte to! Foťte to!“. Mám čerstvě namontované své první nášlapy, praxe s vycvakáváním skoro žádná, … Naštěstí jsem to bral přes Fandu, tak jsem se spíš jen pomalu položil. Jakmile jsme se posbírali a ujasnili si, kam tedy jedeme, dojela nás protijedoucí skupinka. My naší závratnou rychlostí 14 km/h máme za sebou 18 km, oni zbytek. Zde se od nás odpojují dvě členky, Boha s Martou. Marta totiž dlouho na kole nebyla a tak nechce riskovat, že by tu delší trasu neujela.
Tady jsme se potkali se skupinou 2, která byla po obědě v Rožmberské hospůdce ve Staré Hlíně. Do ní taky s radostí naše skupina vyrazila na kafíčko a s námi se tam vrátila i Boha s Martou, které tam nadšeně přivítalo osazenstvo i personál. Zároveň jsme tady v salonku u dětského koutku potkali skupinu 1. Po krátké přestávce vyrazila skupina 3 na hráz rybníka Rožmberk. Já, vypravěč, jsem společně s Bohou a Martou vyrazil dále po trase 25 km, tzn. objeli jsme rybníky Nový Vdovec a Ženich po asfaltové cestě. Na dřevěném mostu přes Lužnici za rozcestím Holičky jsme se podívali na další lodě na řece a pokračovali dál po červené turistické značce do Třeboně do části U Svatého Petra a Pavla. U restaurace Pod Kopečkem jsme najeli na cyklostezku podél silnice a sjeli jsme do Třeboně, tj. do cíle.
Na Stříbřeckém mostě odbočujeme doprava a pokračujeme po trase v mapě značené invalidním vozíkem, dle legendy je to vozíčkářská trasa. Čekali jsme hezkou asfaltku, ale jak bych to řekl, být vozíčkářem, asi to objedu. Zanedlouho se dostáváme k rybníku Starý Hospodář. Najíždíme na hráz mezi rybníky a kocháme se výhledy na rybníky z obou stran cesty. Ačkoliv je tato cesta také značena invalidním vozíkem, je ještě horší, než ta předchozí. Pokračujeme v naší krasojízdě naším závratným tempem 14 km/h a vjíždíme do části městečka Hamr – Kosky. Zde potkáváme jednu hospůdku a zastavujeme na malé občerstvení. Většina si dává pivo, já s pár dalšími si dávám kávu a s Fandem si dáváme po jednom kopečku zmrzlinu. Když nám přinesou účet, nechápeme, jestli je to za jednoho nebo za celý stůl. Na jednoho je to hodně, na celý stůl zase málo. Následně se ukazuje, že ceny jsou tu lidové a že za kopeček zmrzliny nám naúčtovali 8 korun. Ihned začali ostatní litovat, že si také nedali. Už je ale čas popojet zase dále a tak nasedáme na svá kola a vyjíždíme. Předem plánovanou trasu si na Majdaleně zkracujeme, vydáváme po žluté turistické a po asi 0,5 km z ní odbočujeme další zkratkou do vesničky Barbora. Na to, že jedeme lesní cestou, je tu excelentní asfalt. Krásně rovný, nikde žádná díra, nerovnost, výmol nebo záplata. Po lepším asfaltu jsme dneska nejeli, a už ani nepojedeme. V Barboře se napojujeme na cyklotrasu, která je z větší části panelová. Po ní se dostáváme zpět do Třeboně. Asi uprostřed této cesty se jeden z nejmenších účastníků náhle začíná naklánět a po chvíli mizí na levé straně ve vysoké trávě a kopřivách. Porost tu je dost hustý a tak se mu kromě pár popálenin od kopřiv nic nestalo.
Do Třeboně přijíždíme kolem páté hodiny. Vyčerpaní, unavení, ale spokojení. Navečer každý vyráží do historického centra a zámecké zahrady. Na večeři se pak scházíme u nás v hotelu.
Večer jsme se sešli v restauraci našeho hotelu na večeři, zhodnotili dnešní výjezd a popovídali si. Někteří stihli i večerní prohlídku místního pivovaru Regent.
V neděli po snídani jsme někteří navštívili mši v místním kostele Panny Marie Královny a Sv. Jiljí v areálu augustiniánského kláštera. Pak jsme si sbalili věci, naložili do aut, zalepili Patrikovi kolo a vydali se na dnešní trasu. Ta vedla po hrázi rybníka Svět, kolem Schwarzenberské hrobky po naučné stezce Cesta kolem Světa. Ale protože je to hlavně turistická stezka, tak když jsme se míjeli s jinými cyklisty, museli jsme zastavit, abychom si vyhli. U rozcestí Odměny jsme se odpojili od naučné stezky, protože náš průzkumník Pája zjistil, že se tudy sotva projde pěšky, natož na kole. Pokračovali jsme tedy po červené turistické stezce po asfaltové cestě do Spolí. Ze Spolí jsme se nejkratší cestou zase chvíli napojili u Spolského mlýna na naučnou stezku. Tu jsme opět opustili a pokračovali po širší polní cestě do kopečka kolem rybníka Horní Zlatník až k hlavní silnici. Tu jsme jen přeběhli a kousek za ní odbočili doprava do Dvorců. Tady jsme se stavili na oběd v místním penzionu Dvorce. Tady už postupně samostatně vyrážely posádky jednotlivých vozidel, aby si naložily kola a vydaly se domů.
V neděli někteří vyráží na mši do místního kostela, jiní si pospí. Mše je tu ale dlouhá a tak v době, kdy vycházíme z kostela, už máme být vystěhovaní. Naštěstí jsou na hotelu vstřícní. Ihned po mši jdu pro auto, přejíždím k hotelu, vystěhovávám se a přejíždím k apartmánům Na seníku. Tam auto nechávám a vydávám se ve stopách většiny výpravy. Ti mají v plánu objet rybník Svět, trasu asi 15 km. Po chvíli se ale od nich odpojuji a s Fandem vyrážíme dopředu. Máme v plánu ještě dalších asi 20 km. Nakonec se rozhodneme vzít to po naučné stezce. Je tam sice již mírný terén, ale jede se v něm pořád dobře a v jedné části projíždíme mezi krásnými mokřady a rašeliništi. Navíc je ta trasa trochu kratší. Zanedlouho se již dostáváme do Třebíče a pokračujeme na východ. V plánu je jet po červené turistické značce. Ta ale uhýbá bez našeho povšimnutí a když na to přicházíme, je již vhodnější jet jinou cestou. Ale jsme rádi, jelikož si to frčíme po krásné asfaltce. Později se totiž připojuje červená značka a vidíme, že je to štěrková cesta. Po asfaltce objíždíme mírným obloukem rybník Ženich a dostáváme se na včerejší trasu. Máme to kousek do Staré Hlíny. Zde nezastavujeme, ale odbočujeme do leva. Jedeme kousek po frekventované silnici. Je zde široká krajnice, tak nám vyšší provoz nevadí. Přes historický kamenný most se dostáváme do obce Nová Hlína, a dále po modré turistické značce ke kapli sv. Víta. A hlavně restauraci Na pergole.
Čekal jsem zde nějaký kiosek s rychlým občerstvením, ale to, co tu bylo, mě uchvátilo. Příjemná venkovní restaurace v krásném prostředí, mezi kaplí a rybníčkem. Jídla připravovaná na venkovním grilu byla jednoduchá, obyčejná, ale luxusní. Oba jsme si dali rybu, a i když jsme chutnali několik ryb předchozí dny v různých podnicích a byly výborné, tady byly nejlepší. Gurmánský zážitek. Potom už jen následovala krátká cesta do Třeboně. Tam jsme se setkali s většinou ostatních, nabalili poslední věci a vyrazili domů.
Naše poslední část taky vyjela a vyšlo nám to akorát, protože když jsme přijížděli na parkoviště, začínalo lehce poprchávat. Naložili jsme kola i sebe a vyjeli k domovu. Podle ohlasu většiny výpravy to vypadá, že příští rok se sem vrátíme, abychom projeli další zdejší pohodové trasy.
I když je Třeboň docela daleko, většina účastníků se ptala, jestli tu bude bicyklení i příští rok. A bude? Nechte se překvapit …
Pavel Cupák
PS: Na přední kapotě jsem zapomněl při zpáteční cestě ceduli Jihomoravského bicyklení, která sice držela většinu cesty, ale když jsme na dálnici překročili 120 km/hod, tak nám zamávala a odletěla. Budeme muset natisknout novou. To ale až na konci září, kdy nás čeká další cyklovýlet po vinařských stezkách, kde se točil film Bobule.
Jiří Hrazdíra
Foto by Jiří Hrazdíra:
Foto by Pavel Cupák:
