To byste nevěřili, kde jsme se včera nevědomky probudili. Jistě si vzpomínáte, že jsme se včera po nečekaném seznámení se zlobry utábořili na úplně jiném místě, než jsme plánovali. A právě dnes ráno, když jsme uslyšeli elfí zpěv, došlo nám, že už jsme v Roklince. V úchvatném sídle elfů.
A docela nám to hrálo do karet. Gandalf totiž prozradil, že už roky schraňuje jistý pergamen s bájnými runami, které už umí rozluštit jen málokdo. Naštěstí pro nás jsou to právě někteří ze sečtělých elfů. Pravděpodobně na něm měla být informace o tom, jak se dostat do Hory – našeho království – i jinak než hlavní bránou, kterou si drak Šmak hlídá. Elfové nám nic nedali zadarmo. Ale když jsme prokázali znalosti o přírodě a umění, pomohli nám dosáhnout textu, který zněl následovně: „Postav se k šedému kameni, až zaťuká drozd a poslední paprsek Durinova dne ukáže na klíčovou dírku.“
Za odměnu jsme si užili spoustu zábavy, jelikož jsou elfi tělem i duchem sportovci.
Ale pak už jsme se museli vydat na cestu, přes Mlžné hory. Opět však štěstí nestálo na naší straně. Přepadli nás skřeti. Po dlouhém úprku nás vytlačili k jeskyni s tím nejohyzdnějším stvořením – Glumem. Slíbil, že nám ukáže cestu z hor. Ale jen za správnou odpověď na hádanku. My jsme ale neuhodli a tak na nás zaútočil. A po něm jsme potkali další skřety. Když už to s námi vypadalo bledě, přiletěli orli. Konečně někdo na naší straně. Odnesli nás do bezpečí a my jsme se tak mohli utábořit k spánku.
Táborové fotky:
