My Athéňané a členové našich spřízněných polis jsme časně ráno vyrazili na dalekou výpravu do Delf, které prosluly tím, že se v ní zdržují věštci, vidící daleko do budoucnosti a znající mnoho tajemství lidských duší a světů. Rada od nich se jevila jako jediný lék a pomoc pro odražení útočících Peršanů, kteří se rozhodli nemilosrdně obchvátit naše země.
Obloha byla mírně zatažena, když jsme vyráželi z Athén a my jsme doufali, že nás nezastihne nečas, který by mohl zpomalit naši výpravu. Bylo třeba se včas dostat do přístavu „Českých drah“, kde byla zakotvena loď, směřující do Delf. Nakonec jsme se na ni s úspěchem nalodili a vydali se vstříc neznámu. Loď nás vysadila mnoho mil před Delfami a poslední náročnou část cesty jsme museli absolvovat po svých. Před příchodem do delfské věštírny bylo třeba si naklonit bohy, jejichž přímluva byla pro úspěch cesty nezbytná. Zástupci polis se museli poklonit třem sochám znázorňujícím bohyně Artemis a Héru boha Dionýsa . Cestou jsme také dorazili na hranici dvou světů, prošli přes visuté mosty v mokřadech a nakonec jsme úspěšně dospěli do údolí pod delfskou věštírnou.
Odtud pak již vystoupali k věštkyni Delfíně zástupci jednotlivých polis, aby získali rady jak na Peršany, skryté v tajných šifrách. Tím náš úkol v daleké zemi skončil, proto jsme se vydali na zpáteční cestu. Byla však zdlouhavá a náročná, a bez pohostinství dobrých lidí, kteří nás přijali na nocleh ve velkém sále „Nového města“, bychom se v pořádku domů nevrátili. Bohové nám pro posílení našich myslí do snů vetkali příběh o Heraklovi.
P.S. Další galerie níže, v proklikávání nenavazují, nutno scrollovat.
Pokračování galerie
