První společný letošní cyklovýlet byl naplánován po trasách, které se nachází na území, kde probíhaly boje armád tří císařů.
V sobotu ráno jsme se sešli před Orlovnou v Telnici téměř v plném počtu a po nezbytných zahajovacích procedurách (nafasování musli tyčinek a nápojů, registraci a razítek do celoroční soutěže) jsme vyrazili podél Zlatého potoka, který v bitvě sehrál roli dělící čáry při bojích o Telnici, do Sokolnic. Tam se k nám připojili další účastníci z Újezdu u Brna. Projeli jsme kolem sokolnického zámku a podél obory jsme se dostali do místa, kde je označeno na zdi obory místo, odkud měli údajně pálit na spojence francouzská děla. Toto se prý ale nezakládá na pravdě, protože jediné dělo měli francouzi až na vyvýšenině na druhé straně Sokolnic. Tady se k nám přidali poslední účastníci dnešního výjezdu – novomanželé Michlíčkovi.
Pak už jsme začali stoupat na pratecké návrší, nejdůležitější bod bitvy u Slavkova. Tady, jak všichni víme, stojí Mohyla míru, což je první památník věnovaný míru. My jsme ale zamířili trochu zadýchaní nejdříve do místního bistra a po vychladnutí do nové expozice v muzeu. Tady jsme byli seznámeni s podrobnostmi slavné bitvy, která se i učí na vojenských školách. Zároveň jsme si mohli názorně prohlédnout, kde v našich obcích a na místech, které známe, boje probíhaly.
Po těchto vyčerpávajících informacích jsme se vydali směrem přes Praci (zde je před obcí Památník smíření a rybníka kříž, který označuje hromadný hrob ruských vojáků) do Ponětovic a dále do Šlapanic. tady jsme se zastavili u místního muzea na náměstí, které tenkrát sloužilo jako klášterní scholasterie a před bitvou zde byl hlavní stan rakousko- ruské armády a v době bitvy zde sídlil štáb francouzského IV. armádního sboru maršála Soulta, což dokumentuje pamětní deska vedle vchodu. Hned nad touto budovou stojí kostel, kde byli po bitvě shromážděni zajatí spojenečtí vojáci.
Od kostela jsme vystoupali kopec nad Šlapanicemi a kousek od nás přes pole jsme uviděli památník na kopci Žuráň. Vzhledem k tomu, že k tomuto památníku se dá dostat pouze po státní silnici z Brna do Slavkova a provoz zde je dosti hustý, sesedli jsme z kol a přes pole jsme se pěšky vydali k památníku. Tady jsme si udělali fotku u plastického plánu bitvy, který je na místě, odkud Napoleon řídil celou bitvu a měl odtud krásný výhled na celé bojiště.
Další naše cesta vedla po polní cestě do Tvarožné. Tady jsme museli opět sesednout z kol a vytlačit je na vrchol kopce Santon, kde francouzi měli rozestavěná děla, aby kontrolovala příjezdovou cestu od Olomouce. U kaple proběhlo další společné foto a pak už jsme sjeli na druhou stranu kopce, abychom projeli kolem památníku, který připomíná místo smrtelného zranění francouzského generála Valhuberta. Tady už jsme se dostali na samý okraj bojiště a přes Sivice, Pozořice, Kovalovice a Velešovice přijeli ke golfovému hřišti ve Slavkově. Když jsme ho objeli, byli jsme přímo u zámku, který před bitvou obýval ruský car Alexandr I. a rakouský císař František I. a po bitvě naopak císař Napoleon. Z balkónu zámku potom Napoleon pronesl svoji proklamaci k vojákům, podle níž byla bitva označena za slavkovskou (Austerlitz). O několik dní později zde bylo uzavřeno příměří.
A protože už bylo po poledni a po cestě nám vyhládlo, navštívili jsme Slavkovský pivovar, kde jsme se posilnili na cestu domů. Tady už se odpojili Michlíčkovi, kteří pokračovali do Vyškova a Robert se svým lehokolem, protože naše cesta vedla polní cestou, kterou by Robert se svým strojem těžko projel. Ale potkali jsme se v Šitbořicích, kde jsme si zamávali, a pak pokračovali přes Hostěrádky-Rešov do Újezda a do Telnice. Počasí nám opět přálo, bylo sice trochu chladněji, ale když se jede na kole, tak se cyklista zahřeje. Důležité bylo, že nám nepršelo, takže s výletem byli všichni spokojení a krásně unavení.
