Po rozloučení s našimi indiánskými přáteli jsme pokračovali dále v naší cestě. Po několika dnech putování jsme podle indiánské mapy dorazili do naší zaslíbené země. Z vrcholu kopce vypadala opravdu tak, jak nám ji popisoval ten člověk doma v hospodě. Došlo na obsazování zakoupených pozemků, vytyčování parcel a určování hranic pozemků. Konečně bylo jasné, kdo má kde svůj kus země. Naše rodina měla krásné místo v jednom zákrutu divoké říčky, která zde protékala a tvořila přirozenou hranici. Na druhé straně hranici tvořily rozeklané skály. Zbývající strany bylo potřeba označit a vytýčit i ohradu pro dobytek.
Ráno bylo zamračené, takže se trochu hůř vstávalo. Nakonec se ale podařilo všechny vytáhnout z povozů, aby se šli protáhnout na rozcvičce. Po snídani 
nás čekala důležitý úkol. Z Nového Yorku nám telegrafovali souřadnice našich pozemků z katastrálního úřadu, které jsme si vyžádali po nehodě s bizony, kteří nám rozdupali i mapu se zakreslením našich pozemků. Signalizací s praporky se nakonec podařilo doplnit mapy o všechny údaje potřebné k obsazení a vytýčení našich pozemků. Rodiny vybíhaly do prostoru a podle busoly si vyznačili svůj pozemek.
Po obědě se u nás objevili naši indiánští přátelé a nabídli nám jedinečnou možnost, jak si naklonit přízeň bohů. Zítra totiž bude úplněk a to je nejvhodnější doba k vytvoření obtisku své duše, tzv. xichtu, který si pak mohou buď ponechat nebo vyměnit s jinými členy rodin.
Vzpomněli jsme si, že náš „guvernér“, který nám prodal pozemky, nám sliboval , že tu jsou řeky plné zlata. S nadějí na brzké zbohatnutí jsme se vrhli na rýžování zlata. Nejdříve si museli 
zakoupit v nedaleké bance licenci na rýžování zlata, která ale platila na určitý čas a vymezovala také určitý prostor, kde mohli zlato rýžovat. V potůčku, který přitéká do rybníku, tedy úředník po předložení licence vyměřoval prostor, kde mohli rodiny získávat zlato, které pak vozili zpět do banky, která ho vykupovala. O tom, že členové rodin převáží zlato do banky se dozvěděl dlouho hledaný lupič Bubble Bill, který napadal a okrádal členy rodin. Členové rodin tak museli ještě navíc vymyslet strategii, jak dostat svoje zlato bez úhony do banky. Někdy se to podařilo, někdy ne. Po určitém čase se v řece už nenašlo nic, a tak se rodiny vrátili po čase k běžnému životu.
K večeru se objevily tmavé mraky a začalo pršet. Napřed trochu a pak déšť zesílil na malou
průtrž mračen. K tomu se přidala i bouřka, takže jsme byli nuceni zůstat v našem saloonu. Plánovaný táborák a večeři (špekáčky) na ohni jsme museli opéct v troubě. Když déšť trochu ustal, přinesli jsme si večeři. Pak se opět rozpršelo. Došlo na vyhodnocení dnešních soutěží, zpěv hymny a pak už jsme se uložili k spánku. K tomu nám hrála z Borovinky hudba na svatbě.
