První ostrý letošní výjezd začal srazem po 9. hodině u vlakové zastávky v Moravské Chrastové. Kromě Roberta se tady sešli všichni přihlášení. Na začátku naší trasy došlo operativně k malé změně. Dostala se nám nabídka navštívit regulační stanici březovského vodovodu, který zásobuje pitnou vodou Brno. Takže jsme nejprve zamířili do Březové nad Svitavou, kam dorazil i Robert s lehokolem na nádraží a připojil se k nám.
Po prohlídce jsme kousek od stanice odbočili na turistickou cestu vedoucí k Dobře ukryté rozhledně Járy Cimrmana. A protože rozhledny bývají na kopci, tak jsme si naše kola většinou vytlačili až k rozhledně. Pokochali jsme se pohledem na Březovou a okolí a sjeli jsme si tento vršek zase zpět na krásnou cyklostezku podél řeky Svitavy. Přes Moravskou Chrastovou, Půlpecen (projeli jsme kolem krásné vily, kterou vlastnil továrník Löw Beer), Rozhraní jsme dojeli stále podél řeky až do Stvolové. A protože se pomalu blížilo poledne, zapadli jsme do Stvolovské rychty na oběd. Po výborném obědě za ještě lepší ceny jsme pokračovali dál. Protože jsme opustili údolí řeky, museli jsme vyšlapat kopeček do Rumberku a do Horního Smržova. Tady stojí pěkné místní muzeum života na venkově. Po chvíli neúspěšného zkoušení se někoho dovolat jsme našli dle instrukcí na muzeu člověka, který musel odložit sázení brambor a šel nám ukázat muzeum, které zde vybodovali za velkého přispění místních obyvatel, jak nám prozradil náš průvodce, který se představil jako místní starosta. Prohlédli jsme si, jak místní obyvatelé bydleli a co všechno ke svému životu na začátku minulého století používali. Některé exponáty jsme znali, ale byly i takové, které jsme viděli poprvé.
Po prohlídce jsme pokračovali zase do kopce. Zdatnější cyklisté na kole, ti normální pěšky. Na vrcholku kopce jsme se sešli a pak jsme už jen sjížděli z kopce dolů. A protože cesta nebyla zrovna s nejlepším povrchem, odnesly to duše na kole Honzy a Jirky Cupáka. Honzovi šla duše vyměnit, ale Jirka musel pokračovat z kopce dolů pěšky, protože jeho duše bouchla tak, že roztrhla i plášť. Naštěstí náš cíl byl už jenom asi 2 kilometry daleko, takže nebyl problém, aby přijelo doprovodné vozidlo a raněného oře i s jeho pánem naložilo a odvezlo na cílové místo.
Mezitím Robert odjel na nádraží, aby stihl vlak zpět a ostatní si naložili svoje kola a vyrazili k domovu. Všichni vypadali jakžtakž spokojeně, počasí bylo nádherné a věřím, že se už těší na další cyklovýlet pod hlavičkou Jihomoravského bicyklení.
Jiří Hrazdíra
za Jihomoravské bicyklení
