Již tradičně se na telnické Orlovně v polovině září konal Historický jarmark a vinobraní. Tentokrát to vyšlo na sobotu 14.9. Je třeba říci, že jsme opět měli štěstí na pěkné počasí, pohodovou atmosféru a spoustu návštěvníků ze všech věkových kategorií.
Kdybychom si chtěli udělat takovou malou virtuální prohlídku, po cestě od kostela bychom se naladili na něco dobrého na zub, protože bychom procházeli mezi stánkem s perníčky paní Umláškové a stánkem lákavého pečiva z podivínské pekárny od Klamertů, hned vedle, pod lípou Republiky, bychom si nechali ke koláčkům uvařit kávu z Ugandy od paní Patricie Holčapkové a jejích přátel, při ochutnávce dobré čokolády bychom se přes chodník zaposlouchali do hry na píšťalky pana Ing. Kašpaříka, vedle bychom se pokochali krásnou keramikou paní Svobodové. Prošli bychom kolem u cesty povlávajících roztomilých oblečků pro mrňousky a nejen s tatínky se zastavili u stánku Husáků z Nesvačilky na sklenku bílého či červeného vína. A potom by se u našeho „prezenčního“ stolu hned mohly děti zaregistrovat na různé soutěže, které je čekaly na hřišti, případně si koupit „koněnku“ na svezení bryčkou pana Kordíka. Hned naproti bychom viděli ustájená zvířátka – králíky strýce Šustra z Drahů, slepičky a ovečky od paní Jiřiny Franklové, kůzlátka od Šustrů od rybníka. Tam by se jistě naše prohlídka musela na nějakou chvíli zastavit, aby bylo možné se pokochat a zvířátka si pohladit.
Hned vedle zvířátek, a také přes cestu, bychom se potom zastavili u zboží z Kociánky, která se k nám po letech zase vrátila a opět nabízela pěkné a zajímavé zboží. Ovšem naproti bylo zase další lákadlo na mls, tentokrát stánek se sýry pana Svobody, vedle krásná voňavá mýdla pana Maršálka, který také již dlouhá léta zůstává našemu Jarmarku věrný. Totéž platí o stánku s kořením od Davídka, které zavonělo celý vstup do Orlovny. A nešlo by vstoupit do Orlovny, aniž bychom se nezastavili u stánku s občerstvením Standy Krále s jelením guláškem, kýtou a kukuřičkami.
Snad bychom měli prohlídku zrychlit, proběhneme tedy s dětmi orlovnou na hřiště, nacházíme se najednou na dvoře Rudolfa II, vypustíme je na stanoviště roztroušená všude kolem, aby si mohly pohrát a zasoutěžit, a dáváme se prudce doprava rovnou do koutku s burčákem od Husáků. Po načerpání této zdravé tekutiny se můžeme posadit a konečně se v klidu porozhlédnout. Přes děvčata, kreslící na obličeje, vidíme, že v levém rohu směrem k faře mají své stanoviště rytíři se svými ženami, ti se k nám dostali až z doby Karla IV., a jak se zdá, rudolfovský dvůr jim nevadí. Ženy dávají kolemjdoucím ochutnávat svoje středověká jídla, muži zase něco ze svého válečného umění. Vpravo od rytířů již probíhá soupeření dětí na stanovištích. Je potřeba semlít mouku, postavit zeď, napéct pletýnky, s kejklíři se projít na chůdách, uplácat z hlíny Golema, utkat s tkalci kus rohože, pomoct zlatníkům přebrat drahokamy, s lovci ulovit něco k snědku. Vzápětí procházíme kolem hradu, kde probíhá boj o princeznu a odtud už se dostáváme k písařům, kde je třeba napsat a zapečetit zprávu. A hned za písaři, v zavřené komnatě, probíhá škola houslí Martina Husáka. Sem smí vstoupit jen děti a my s rodiči trpělivě čekáme a nakukujeme oknem. Potom děti zjistí, že je čeká ještě výlov ryb, zanechávají své rodiče opět u burčáku a běží k rybníčku před Orlovnou splnit poslední úkol. Tak se cesty dětí a dospělých na chvíli rozdělují. Děti s kapsami plnými tolárků čeká uvnitř tajemná komnata, ve které alchymisté zřídili svoji dílnu a provádějí své pokusy. Nechme je tedy chvíli samotné. My dospělí obracíme od burčáku svoji prohlídku také dovnitř budovy a kromě těch, kterým zrychlil burčák krok natolik, že se musí ubírat v budově prudce doleva, ostatní vycházkovým krokem pokračují doprava do sálu, kde se mohou zdržet, jak dlouho chtějí, a užít si výstavu „Kouzla z nití“. Mezi výšivkami, které vesměs shromáždila naše paní perníkářka Lenka Umlášková ze své rodiny a mezi květinovými aranžmá RNDr. Jany Saňové se zastavil čas a můžeme se zastavit i my. Zde také končí naše virtuální prohlídka.
…a navečer, až si všichni užili vše před Orlovnou i za Orlovnou, včetně rytířských bojů a vystoupení alchymistů, mohli jsme se ve výstavním sále zúčastnit zajímavé hudebně naučné show pana Ing. Jana Kašpaříka. Co vše dokážeme s píšťalkami jsme ani nevěděli. A nakonec hurá zpět na hřiště, kde po dražbě středověkého domácího chleba a paštiky dochází k losování našich drobných i méně drobných „štěstíčkových cen“, krásného dortu od Petry Hrazdírové a nakonec i zlatého hřebu Jarmarku – živého kůzlátka, který věnovala rodina Šustrova od rybníka ze svého „Andělského chovu.“
Toť tedy záznam z našeho letošního jarmarečního veselí, jež zapsali písaři Bohumila Hrazdírová a Matyáš Jedlička, kteří se s vámi těší taktéž na příští rok a po celou tuto dobu budou se zabývati rozesíláním děkovných dopisů, samozřejmě zapečetěných, všem, kteří jakýmkoliv svým úsilím přispěli ke krásnému zářijovému odpoledni.
