Neděle 6. července 2014
Jsme ve středozemním moři a na palubě vládne ticho. Najednou se ozývá zvuk sirén a my víme, že je to signál pro opuštění lodi. Námořníci vybíhají z kajut oblečeni ve vestách, někteří ještě bosí a ospalí. Naštěstí se ale ukázalo, že jde jen o cvičný poplach, který měl prověřit naši připravenost. Po této ranní rozcvičce jsme se museli vydatně posilnit. Podávala se snídaně formou rautových stolů, neboť dle personálu je to tady tradice. My ale víme, že spíše nestíhali připravit servírovací stoly, protože se museli také evakuovat.
Dopoledne byla na lodi pohoda a každý námořník se věnoval některému z nabízených programů. K dispozici byla lukostřelba a výtvarná díla, kde probíhalo zdobení Fidelova auta. Současně proběhlo také zúčtování, při kterém byla námořníkům vyplacena další mzda za práci na lodi a pokračovala rovněž soutěž o nejlepšího navigátora.
Po obědě připlouváme ke Kypru, kde na nás v mělkých vodách čeká další dobrodružství. Oblékáme si potápěčskou výstroj a vyrážíme na sběr artefaktů, které leží na dně moře. Nacházíme střepy pradávných amfor, skvostné náhrdelníky, prastaré součásti potopených lodí, ale také granát. Vše je vyzvednuto na palubu a předáno do lodního muzea.
Po podmořském dobrodružství se vydáváme na pevninu do jednoho z fascinujících bludišť světa. Každý tým musí prokázat svou schopnost najít v co nejkratším čase správnou cestu ven. Naštěstí se nikdo neztratil a tak se všichni potkáváme v přístavu, kde se setkáváme s arabským krotitelem dravých ptáků. Jeho vyprávění nás natolik zaujalo, že jsme mu nabídli svezení na naší lodi. Mířil totiž stejně jako my do Athén. Za tuto pohostinnost nás odměnil dalšími příběhy ze svých cest a všichni námořníci si mohli prohlédnout dravce, kterého vezl sebou. Ti odvážnější si tohoto vládce výšek posadili i na ruku.
Přiblížil se večer a opět se otevírá lodní kasino a bar s míchanými nápoji. Nově je otevřeno tréninkové hřiště, na kterém si zájemci mohou vyzkoušet rovnováhu, golfové dovednosti a spoustu dalších her. Ten kdo zrovna nehraje stojí frontu na tradiční praženou kukuřici. Tím ale večer zdaleka nekončí.
Dorážíme k břehům Řecka a dozvídáme se, že vstupenky na olympijské hry jsou již vyprodány. Naštěstí jsme od jednoho z přístavních dělníků zjistili, že v nedalekém olivovém háji má svůj dům místní obchodník, který ještě nějaké lístky má. Vypravili jsme se tedy do tmy abychom ho nalezli. Měli jsme štěstí, že jsme jeho dům našli, protože cesta byla lemována jen loučemi a voňavými svícemi. Díky bohu jsme to všichni zvládli a tak jsme se mohli vrátit do svých kajut a těšit se na zítřejší olympijské hry.
