Vážení čtenáři, pohodlně se usaďte a představte si, že se právě nacházíte pod vysokou horou Olymp, která je, jak je jistě všem dobře známo, domovem bohů. Okolo nás se rozkládá přenádherná krajina s táhlými olivovníkovými sady, kde se skrývají před ostrým sluncem obyvatelé Řecka a vzrušeně si vykládají nejrůznější bájné příběhy. Jedinou starostí jim je péče o vinice a kozí stáda. Po večerech pak hodují a hrají divadla na motivy svých oblíbených řeckých hrdinů.
Jak však každé malé dítě ví, nic netrvá věčně, a tak i v tomto případě přišel zlom. Zlí sousedé z východu, nazývající se Peršané, zatoužili po Řeckém území a jednoho dne tak zaútočili na nebohé Řecko. Sváděli kruté a nemilosrdné boje. Bili se hlava nehlava. Řinčení mečů bylo slyšet na stovky mil daleko. Neměli absolutně žádné slitování. Spousta vojáků na obou stranách padla. Síly však byly vyrovnané, a tak probíhaly další a další střety – bitva u Marathonu, obzvláště krvavá u Thermopyl nebo naprosto devastující u Salamíny
Obě země byly zpustošené četnými masakry. Padla spousta nevinných, a tak ubývalo obyvatel. Navíc vzhledem k udupaným polím nastával hladomor. Jenomže tvrdohlaví Peršané nechtěli stále přistoupit na mír. Řecko neustále vysílalo mírové posly. Záleželo jim na kultuře a nechtěli, aby byly jejich města dále pustošena.
Vysílali proto Peršanům posly. Obvykle se však vraceli s useklýma rukama a přinášeli výhružné odpovědi. A to ještě musíme mluvit o zázraku, že se alespoň někteří z nich vrátili.
Bylo jasné, že se s tím musí něco udělat. Naštěstí není ve starověkém Řecku o moudré mozky nouze. Athéňané si uvědomili, že zvítězíme jedině společnými silami. A tak s ostatními řeckými městskými státy, kterým se říká POLIS, založili Athénský vojenský spolek.
No… A jak moc měli Athéňané dobrý nápad a jestli to k něčemu bude, to se teprve uvidí. Je to pouze na našich zástupcích jednotlivých polis.
Kronika polis