Po sedmém dni na TAPĚ se na základně začaly hromadit odpadky a v našich ubikacích i skladech bylo nepřehledno. Museli jsme vyhlásit dopoledne čistoty a zajistit důstojné podmínky pro život Tapačanů.
Jakmile bylo uklizeno, věnovali jsme se opět výzkumu a přípravě vesmírného výtahu. Nejprve bylo potřeba připravit lano. Ukázalo se však, že při jeho uskladnění došlo k velkému zapletení a tak prvním úkolem bylo rozvázat všechny uzly. Šlo nám to výborně a za odměnu nám naše velení připravilo výtečný oběd z divokých tapaprasat (kýta) s bramborem. Mňam.
Po poledním klidu přišlo na řadu poslední testování lana různými způsoby napínání. Kvůli riziku přehřátí probíhal celý proces ve vodě. Nejprve bylo lano napínáno vlečením brzdící nádoby (kbelíku) a potom prošlo zatěžkávací zkouškou při přetahování dvou výkonných lodí. Vše bylo v pořádku a náš výzkum byl zaznamenán do knih jako úspěšný.
Na TAPĚ se ochladilo a my jsme zvolili tradiční způsob zahřívání rychlou a samoudržující se exotermickou oxidacií hořlavých plynů, které se uvolňují z paliva. Mimo odborné kruhy se používá také výraz oheň. Vytvořené množství tepla jsme využili i k přípravě večeře.
Vedle výzkumné činnosti jsme se samozřejmě zabývali běžným životem na planetě a péčí o obsazené území. Z některých míst k nám přicházely zprávy, že se tam objevují pašeráci mající zálusk na naši úrodu, a tak jsme se po tmě vydali hledat jejich stopy. Ukrývali se většinu pod hladinou vodních nádrží ve speciálních vzduchových komorách zvaných PET, abychom je nemohli spatřit. V noci však jejich skrýše zářily pod hladinou a nám se podařilo mnoho z nich objevit a zneškodnit. Zasloužený odpočinek přišel až po půlnoci.
