Další podzim je tady a s ním také dračí létání. Tentokrát se nás sešla necelá třicítka, každý se svým člověčím kamarádem. Někteří dráčci se vyloupli ze skořápky teprve před týdnem na telnické orlovně a čekal je dnes první let. Já a několik mých kamarádů jsme již prošli mnoha větry a větříky, které nám občas nejen natrhli kůži, ale přelámali i několik kostí.
Dnes nám však bylo jasné, že se nic dramatického neodehraje. Mraky ležely nízko a vítr byl cítit, jen když jsem vyplázl jazyk. Mladí draci se plácali na zemi a občas vzlétli jen pár metrů do nebe. Ani nám zkušeným to moc nešlo, i když naši člověčí kamarádi dělali co se dalo. Výše létali jen draci z umělých líhní, my vylíhnutí doma, jsme museli mávat křídly o něco více.
Byla to ale i tak pěkná přehlídka. Jeden drak byl dokonce až z Číny, jeho křídla byla hedvábná a kosti měl lehké a pevné jako z bambusu. Další připomínali spíše papírové hračky. Ještě že nikdo nešlehl plamenem. Musím řici, že nám to na obloze slušelo a ještě jsme se pobavili, když jsme se podívali dolů, jak pod námi všichni běhají po poli sem a tam. Byla to prostě zábava.
Tak ahoj, zase příští rok.
