V pátek 8. června přišel den, kdy se všichni, kdo se z našeho tanečního klubu zrovna nenacházeli na nějaké taneční soutěži, setkali jako každý rok na Galavečeru Tanečního klubu. Přehlídce všeho co máme a co umíme, přátelském setkání všech, kdo taneční sport dělají, a také těch, co mu fandí. Setkání, které každý rok před prázdninami pořádáme, abychom se ještě užili a ukázali vše, co se dá za rok naučit a stihnout. V sále seděli mnozí, s nimiž se potkávám již léta, i tanečníci již bývalí, kteří svému klubu stále drží palce, ale také mnoho nových tváří. Rodiče, kteří podporují své děti, jejich kamarádi a přátelé i vzácní hosté, kteří přijali pozvání mezi nás.
Celým večerem nás provázel nový vedoucí tanečního klubu Jaroslav Kuneš, kterého mnozí znají z televizní soutěže Stardance. S vystoupeními se střídali ti, kteří se věnují párovému tanci, a naši velcí i malí tanečníci Street dance. Viděli jsme krásná vystoupení, pobavili jsme se těmi, která byla připravena s humorem, např. k písni Včelka Mája přiletěl i poněkud cizokrajně vyhlížející opálený Vilík. A možná to bylo tak trochu k neuvěření, ale zjistili jsme, že spolu může tančit i tak zdánlivě nesourodý pár, jako je streetař a baletka.
Na závěr byly oceněny taneční páry, které nás během uplynulého roku nejlépe reprezentovaly na soutěžích: Radek Mucha a Vitalija Tyrnova, Michal Drha a Klára Zámečníková, Jiří Zejda a Kateřina Jančová. Díky patřily také trenérce tanečníků Street dance Petře Šálkové, která stihla při tak náročné práci v klubu v tomto roce úspěšně dokončit vysokou školu, k čemuž jí „její děti“ pogratulovaly překvapením ve formě vystoupení.
No a nakonec jsme se také s velkými díky rozloučili s Jiřím Továrkem, který několik let vedl náš taneční klub. Ovšem pouze jako s vedoucím Tanečního klubu, nikoliv jako s kamarádem, přítelem, člověkem, který obětoval spoustu času klubu i telnickému Orlu, který s námi zažil spoustu akcí, a který vždy bude mít místo mezi námi.
Naladěni krásnými zážitky jsme se pak rozešli a rozjeli každý za svým skoroprázdninovým cílem či domů, a někteří také rovnou na Borovinku stavět tábor.
Bohumila Hrazdírová
