Přišel podzim a s ním oblíbený cyklovýlet pořádaný v rámci Jihomoravského bicyklení 2015, tentokrát po Dolňácku, což je okolí Uherského Hradiště.
V pátek k večeru jsme se sešli v kempu Sedlácký dvůr v Ostrožské Nové Vsi. Tady jsme se ubytovali ve vinařských búdách, pojmenovaných po odrůdách vína. Konkrétně jsme obsadili Sylvánské zelené, Ryzlink rýnský a Svatovavřinecké. U večeře a dobrého burčáku jsme se seznámili s trasou našeho putování a potom za zvuků cimbálové muziky a drobného mrholení jsme se odebrali obsadit naše búdy a uložit znavená těla.
Probudili jsme se do deštivého rána a u snídaně jsme se dohodli, že vyjedeme za každého počasí. Deštivo totiž mělo být jen dopoledne. Statečně jsme tedy vyrazili nejprve do Hluku. Co na začátku vypadalo jenom jako mrholení, časem se změnilo na déšť. Trochu mokří jsme se dostali k památkovým domkům, kterými nás provedl pan Jelének. Kolem hlucké tvrze jsme potom za stálého mrholení pokračovali do Vlčnova, místa proslaveného Jízdou králů (zapsaná do nehmotného kulturního bohatsví UNESCO) a Vlčnovskými búdami (památková rezervace). Naším cílem ve Vlčnově bylo Muzeum lidových pálenic. Protože jsme měli ještě nějaký čas, než nám měli muzeum otevřít, hledali jsme azyl v místních restauračních zařízeních, abychom se ohřáli a oschli. Bohužel, buď bylo zavřeno, nebo se tam konala svatba. Nakonec jsme se nacpali do místního pekařství, kde měli teplo a výborné místní koláčky. Po tomto milém občerstvení jsme se vydali do výše zmíněného muzea. Exponáty pochází ze zabavených domácích palíren z okolí. Takže jsme si mohli prohlédnout klasické kotle na pálení s chladicím zařízením, ale i různé zvláštnosti, jako třeba kotel hned vedle vany, coby chladiče nebo důmyslné pálící zařízení dokonale utěsněné, které používal dotyčný v paneláku na kuchyňské lince. Na konci prohlídky jsme shlédli dokumentární film o procesu výroby dobré slivovice, kde nechyběly i rady, jak si správně dobrou slivovici vychutnat.
V muzeu jsme nejen dosušili promočené svršky, ale venku se konečně umoudřilo počasí a přestalo cákat. To nás povzbudilo a s chutí jsme vyrazili po naší trase do dalšího bodu. Tím bylo Dolní Němčí, kde jsme poobědvali a spěchali dále do Blatnice pod Sv. Antonínkem, kde už nás před svým vinným sklípkem netrpělivě vyhlížel pan Hanák. Než jsme tam ale dorazili, vyšlápli jsme si kopec, na kterém stojí poutní kaple sv. Antonína, kterou jsme si prohlédli i zevnitř. Potom jsme si užili sjezd do Blatnice a hned první sklep u silnice už byl otevřený pro nás, což jsme poznali podle doprovodného vozidla. Tady jsme si vyslechli něco zajímavého o historii vína (třeba proč se označuje víno přívlastkem pozdní sběr)a místních odrůdách vína, jako např. Blatnický roháč. Kdo měl chuť, ochutnal některá vína, další zůstali u burčáku. Po tomto příjemném posezení jsme se už museli vydat zpátky do kempu, abychom stihli večeři. Naštěstí závěr dne byl příjemný, takže přebil deštivý začátek dne.
V neděli jsme se po snídani sbalili, naložili naše batožiny a opustili jsme krásné ubytování v Sedláckém dvoře. Kolem sirných lázní jsme přijeli do Kunovic a navštívili jsme letecké muzeum. Prohlédli jsme si jak letadla dopravní, tak i bojová, která brázdila oblohu ještě v 70. letech minulého století. Přitom se s oblohy stále snášeli parašutisté, kteří přistávali na letiště hned vedle tohoto muzea. Po prohlídce jsme se vydali do Uherského Hradiště, přesně do její části zvané Mařatice, kde jsou známé mařatické vinné sklepy. My jsme navštívili mezi sklepy restauraci U Dvořáků, kde jsme měli nachystaný výborný oběd a po něm jsme ochutnali i dobré vínko a potom na venkovním posezení na sluníčku i výborný burčák.
Potom jsme se už nalodili do našich vozidel, kola jsme si naložili na vozík a do aut už před obědem, a vydali se zpátky domů plni dojmů z dalšího příjemného výletu.
