Průběh květnového počasí nejprve nenasvědčoval tomu, že by letošní víkendový cyklovýlet proběhl za slunečného počasí, spíše naopak. Týden před příjezdem byl dokonce vyhlášen 3. povodňový stupeň na řece Bečvě. Za týden se ale počasí umoudřilo a my přijeli do Lipníku nad Bečvou za slunečného počasí. Ubytovali jsme se a vyrazili na večeři do místního minipivovaru. Po večeři jsme se ještě ujistili, že most přes Bečvu je průjezdný a pak jsme se už uložili k spánku.
Ráno po dobré snídani jsme se všichni, včetně Vaška s rodinkou, sešli na parkovišti za zámeckou zahradou. Proběhla poslední kontrola a servis kol, společné foto u vlajky Jihomoravského bicyklení, seznámení s trasou a pak už jsme konečně vyrazili. Hned na první křižovatce se musel náš konvoj otáčet, protože navigace nás kvůli opravě mostu přes řeku směrovala na objížďku. Ta ale nebyla nutná, protože, jak už bylo zmíněno, přes most šlo přejet. Hned za mostem jsme se napojili na očekávanou cyklostezku Bečva, která je zároveň i mezinárodní trasou Eurovelo z Vídně do Krakowa. Po pár kilometrech jsme přijeli do Týnu nad Bečvou, kde jsme z této krásné cyklostezky odbočili směrem na hrad Helfštýn. A protože hrady bývají na kopci, tak si někteří užili výjezd, někteří výšlap na tento krásný veliký hrad. 
Prohlídka hradu byla volná, takže se všichni rozeběhli do různých koutů Helfštýna prohlédnout si nejen hrad, ale i zajímavé výtvory mistrů kovářů, které tu vytvořili na pravidelných srazech uměleckých kovářů. Z věže byl také nádherný výhled do okolí. Po prohlídce a zmrzlině jsme sjeli do Týnu, kde nám v hospůdce drželi místo Marta a Boha, na oběd. Po něm jsme si prohlédli i muzeum Bedřicha Smetany, který zde určitý čas pobýval. Další naše cesta vedla zpět k řece na cyklostezku Bečva a po ní jsme krásnou přírodou projeli až do Teplic nad Bečvou, abychom navštívili místní aragonitové jeskyně. Po malém zdržení, kvůli oblékání nejmladšího člena výpravy – Elišky, jsme vstoupili do podzemí. Sličná průvodkyně nás provedla spletí chodeb a ukázala nám zajímavosti místních jeskyní. Po té jsme se vydali po stejné cestě zpět do Lipníku. Tam se připojil další účastník Fanda a Vašek s rodinkou nás zase opustili. Někteří před večeří stihli kávu v kavárně na náměstí, někteří mši v kostele u zámku. Před večeří zbyl i čas na prohlídku zámeckého parku a střešní zahrady. Po večeři se účastníci různě trousili do hajan.
V neděli ráno jsme se sešli na našem výchozím stanovišti za zámeckým parkem, abychom projeli cyklostezku Bečvu na druhou stranu směrem do Přerova. Sluníčko hřálo už od rána a cesta pěkně ubíhala. Část výpravy nabrala vcelku rychlé tempo, takže minula občerstvovací stanici kousek od Přerova, kde se naopak zastavila druhá polovina. Nakonec jsme se potkali na kraji Přerova u tenisových kurtů. Odtud jsme se společně vydali do centra Přerova na místní zámek, kde jsme navštívili moc pěkné Muzeum Komenského s různými expozicemi. Ve sklepních prostorách jsou umístěny artefakty z vykopávek z okolí z pravěku i doby pozdější a zámecká černá kuchyně. 
Pak nás milá průvodkyně zavedla do třídy z doby Jana Amose Komenského, kde nás seznámila se životem a působením učitele národů v Přerově. U sochy J. A. Komenského jsme se vyfotili a pokračovali v prohlídce učeben z dalších období – za Rakouska-Uherska, za první republiky a nakonec i z 50. Let minulého století, kde někteří poznávali školní pomůcky, které znali z mládí. Další expozicí byly hanácké kroje a vedle nám doslova vyrazila dech obrovská sbírka motýlů z celého světa. Některé více zaujala vedlejší expozice minerálů. Prohlídka pak pokračovala do věže, kde je umístěna expozice zvonařské rodiny Dytrychů z Brodku u Přerova. A kdo neměl závratě, vystoupal až do nejvyššího přístupného bodu ve věži a mohl se pokochat výhledem po okolí. Když jsme vstupovali do muzea, mysleli jsme si, že si muzeum prohlédneme za půl hodinky a půjdeme, ale než jsme prošli všechny velice zajímavé a hezké expozice, byl už čas oběda. Tělo si žádalo své a tak jsme na druhém břehu poobědvali v restauraci U Mlýna. Po obědě byl tak akorát čas vrátit se zpět do Lipníku, abychom se stihli vrátit domů. Po cestě někteří neodolali uzenému pstruhovi v občerstvení u rybníku Jadran. Po čtvrté hodině odpolední jsme nakonec přijeli na výchozí stanoviště, naložili se, rozloučili a vyrazili domů.
Cyklostezku Bečva určitě každý účastník doporučí všem, kdo se chce projet krásnou přírodou po rovině kolem řeky. A když vyjde počasí, tak jako nám, tak je to krásně strávený víkend ve společnosti pohodových jihomoravských bicyklistů.
Jiří Hrazdíra
účastník cyklovýletu
