4.10.-6.10.2024
Na tradiční víkendový cyklovýlet po vinařských stezkách jsme se tentokrát vydali na Bzenecko, jak je uvedeno v názvu tohoto cyklovýletu. Ubytování bylo zajištěno v Penzionu u Zachů ve Vracově, kam se v pátek odpoledne začali účastníci výjezdu sjíždět. Jakmile jsme se ubytovali, zašli jsme na večeři do nedaleké hospůdky Bowling Vracov. Po večeři a seznámení se známými i novými účastníky a s trasou cyklovýletu jsme zalehli, abychom si pořádně odpočali před zítřejším výjezdem.
V sobotu ráno v 8 hodin jsme se sešli na snídani ve vedlejší restauraci U Petra. Po ní už jsme začali startovat naše oře. Po předchozích deštivých dnech byla předpověď příznivá, tzn., že nemělo pršet. Vyrazili jsme tedy směrem do Bzence, kde jsme se zastavili u zámku, ale hlavně v zámeckém parku, abychom si prohlédli památnou bzeneckou lípu, starou víc jak 900 let. 
Pak jsme se vydali vinařskou uličkou a na jejím konci nás přivítali s nabídkou ochutnávky vína. Burčák bohužel letos už nikdo nemá, protože sklizeň hroznů skončila velmi brzy před 14 dny. Rádi jsme nabídky využili a ochutnali několik vzorků. Pak jsme pokračovali dále do Moravského Písku, kde na dětském hřišti Vojta a Láša neodolali nabídce dětského hřiště, konkrétně jízdy na sedátku na zavěšeném laně. Cyklostezka vedoucí po silnici nás pak dovedla do Uherského Ostrohu. A protože bylo chvíli před polednem, zamluvili jsme si místa v Měšťanské hospůdce a zajeli za roh navštívit místní Moto veterán muzeum. Toto muzeum sídlí naproti zámku ve funkcionalistické vile Adler, která patřila židovské rodině Adlerů, kteří zde měli v přízemí obchod. Mohli jsme si tak prohlédnout, jak v předválečném období vypadal obchod, jaká vozidla se v té době pohybovala po cestách a vlastně si prohlédnout exponáty z té doby z různých oblastí života tehdejších lidí. Taky jsme zjistili, že rodákem z Uherského Ostrohu byl spisovatel a lidový vypravěč Zdeněk Galuška. Navíc jsme si mohli prohlédnout i obytné místnosti rodiny Adlerů v patrech nad muzeem a dozvědět se něco o rodině Adlerů, kteří byli za 2. světové války odvlečeni do koncentračního tábora. Velice zajímavé a hezké místo. 
Po prohlídce jsme se vrátili do hospůdky na oběd. V salonku, pro pány zajímavě vyzdobeným obrazy, jsme se posilnili, abychom zvládli druhou část dnešní trasy. Když jsme si ze zahrádky u hospůdky sbírali svoje kola, Roman se u toho svého trochu zdržel, než si očistil displej, který zasáhl místní holub přesně mířenou střelou. Po mostě jsme se dostali na druhý břeh řeky Moravy a po cyklostezce jsme přijeli do Veselí nad Moravou. Tady se naše výprava roztrhla na dvě části, kdy jedni čekali na druhé. Ale nakonec obě části jeli po stejné cestě kousek za sebou. U Vnorov, kde si jedna část výpravy trochu zajela, takže nestáhla náskok druhé poloviny. Po cestě byl nalezen na zemi mobil, který měl po rozsvícení na displeji odkaz na Lášu a Jihomoravské bicyklení, takže bylo jasné, že patří někomu z nás. Po krátkém pátrání se přiznal Martin z vedoucí skupiny. Pokračovali jsme tedy dál a cesta vedla podél řeky Moravy. Tady bylo vidět, že po povodních, které byly před 14 dny, že se řeka vylila z koryta. Cesta ale byla protažená a volná. Jenom na ní byla vrstva bláta, nic, co by nás mohlo zastavit. Projeli jsme tedy tuto část cesty s tím, že je třeba pořád jet a nezastavovat, aby člověk nemusel stoupnout do bláta. Toto všichni dodrželi, kromě Vendy, která si do bláta přímo lehla. Když druhá skupina vyjížděla z této lehce blátivé cesty, tak na ně z mostu už mávala první skupina. Bláto bylo kvalitně lepivé, takže podle toho jsme taky vypadali a snažili se bláto trochu z kol dostat klacíky. No, nějak jsme se přes Bzenec dostali zpět do Vracova s hlubokými zážitky. Večer jsme se nejprve navečeřeli v restauraci Bowling Vracov a pak jsme navštívili sklep č. 18, kde jsme měli domluvenou degustaci u Presů. Po příjemně stráveném večeru někdo dřív a někdo později ulehl k odpočinku po náročném dni.
V neděli opět po snídani v restauraci se někteří snažili omýt aspoň trochu bláto ze včerejška. Pak jsme vyjeli směrem do Vacenovic. Po silnici kolem lesa plném houbařů jsme se za chvíli do Vacenovic dostali. Tady jsme se na chvíli zastavili, protože měli zrovna hody a obdivovali jsme zdejší krojované. Odtud jsme pokračovali do sklepní uličky Slavín u Ratíškovic. Vyhlíželi jsme, jestli náhodou nebude otevřený nějaký sklípek a po chvíli jsme na jeden malý otevřený narazili. Tady jsme se strýcama dokonce ochutnali burčák, i když už trochu říznutý, ale byl to letošní burčák.
Z Ratíškovic jsme přijeli do Dubňan a odtud polní cestou do další sklepní uličky Šidleny nad Miloticemi. Většinou jsme byli řidiči, tak jsme si už netroufli na nějakou ochutnávku. Pokračovali jsme tedy do Milotic, kde jsme se zastavili v Pohostinství Pohoda na oběd. Pak jsme projeli kolem zámku a směřovali se přes Skoronice zpátky do Vracova. Tady jsme se rozloučili, někteří si ještě zajeli k Presům pro víno, a plni zážitků se všichni vraceli domů.
Tento cyklovýlet se určitě hluboko zapsal do paměti všech účastníků díky našim zabláceným kolům. Doufám, že tento zážitek nikoho neodradil od dalších společných výletů. Vždyť se tento zase vydařil, počasí vydrželo a nepršelo, a po celou dobu vládla příjemná atmosféra.
