13.10.2018
Závěrečné podzimní cyklovýlety mají svou neopakovatelnou atmosféru. Krásně vybarvená příroda, ranní opar a sluneční paprsky prodírající se skrz zlatavé listy stromů, klid na lesních cestách a vůbec taková zvláštní pohoda. Nejinak tomu bylo i při našem posledním letošním společném výjezdu.
Sešli jsme se ráno u doprovodného vozidla, naložili naše bicykly a vydali se do Otnic, kde na nás čekal Robert, aby nám ukázal jejich rodinnou pyramidu, v které čerpají energiii. Provedl nás a sdělil nám informace, jak musí tento akumulátor energie vypadat a jak má být v přírodě umístěn. 
Po prohlídce jsme pokračovali do Dambořic, kde už na nás čekal Zdeněk, který se dostavil na výchozí místo kolmo přímo z domova z Bystrce, takže měl přede všemi už v nohách nějakých 45 km. Sundali jsme kola, nafasovali balenou energii (tyčinky), pitný režim a popřáli Jirkovi a Marušce k dalšímu vnukovi (Ondra) k nim do rodiny. Pak už jsme se vydali konečně na cestu.
Po cyklostezce č. 5095 jsme se vyšplhali po silnici nad Dambořice. Tam jsme opustili silnici a mezi vinohrady jsme šplhali dál. Když jsme zahnuli do Ždánického lesa, potkali jsme první z mnoha ropných vrtů v této oblasti. O kousek dál nás na křižovatce s Těšankou už čekal Robert. Po této poutní cestě (zároveň cyklostezka č. 473) jsme pokračovali po hřebenu Ždánického lesa. Leckdo by čekal skoro rovnou cestu, ale opak byl pravdou. Po hřebenu se cesta vlní, takže to nebyla žádná nezáživná projížďka. Po chvíli jsme narazili na hlavní silnici ze Slavkova. Po ní jsme se svezli jen nějakých 200m a vjeli jsme zase na lesní cestu, tentokrát už ne na Těšanku, ale na lesní cestu Červený kříž (stále cyklostezka č. 473). Další malou zastávkou bylo rozcestí U Andělíčka. Tady jsme se někteří občerstvili, prohlédli si andělíčky na dřevěném sloupu a pokračovali k dalšímu rozcestí U Zlatého jelena. 
Tady byl k prohlídce pouze altánek, pomník padlého partyzána a informační tabule, kde jsme se mohli dočíst, že tu stávala hájenka. Dál nás zvlněná cesta vedla dále krásnou podzimní přírodou a podél cesty se na nás smály krásné bedly. Napojili jsme se na turistickou cyrilometodějskou stezku, která kříží další silnici z Bučovic do Ždánic. Pořád ještě po cyklostezce č. 473 jsme se dostali k velkému ropnému vrtu nad Ždánicemi, kde jsme se prostřednictvím informační cedule seznámili, kde se tu ropa vzala a jak se těží. U toho Jirka vyměnil píchlou duši a pokračovali jsme dál kolem dalších menších vrtů na rozcestí U slepice. Tady končila naše cesta po hřebenu Ždánického lesa a užili jsme si asi 5 km sjezd do Lovčic po cyklostezce č. 412 a 5095. Odtud jsme pokračovali do Ždánic. A protože byl čas oběda, zajeli jsme do restaurace Radlovec vedle zámku. Po chvíli se do restaurace dostavili členové kapely Dambořanka, kteří doprovázeli místní stárky, kteří obcházeli dědinu a zvali všechny na hody. Po výborném obědě jsme opět nasedli na naše oře a pokračovali do Archlebova. I když jsme už jeli po silnici, tak terén byl ještě vlnitější, než na hřebenu lesa. Z Archlebova cesta vede do Žarošic. Hned na kraji vesnice nás místní Vinařství Žarošice zvalo na burčák, tak jsme neodolali a ochutnali z místní letošní úrody. Robert se Zdeňkem ale byli moc rychlí a tuto nabídku minuli. Většina z nás si ale všimla a zastavili jsme na malou přestávku, abychom nejenom ochutnali burčák, ale zároveň se napili na zdraví vnoučka Jirky a Marušky, kteří nás na skleničku pozvali. To už bylo před námi posledních 5 km do cíle dnešní trasy (cyklo č. 5095). Vyšlápli jsme kopeček nad Žarošice, pak ještě poslední kopec nad Dambořicemi a vjeli jsme do Dambořic. U doprovodného vozidla už čekal Zdeněk, Robert se vydal na svém lehokole už domů. Naložili jsme své unavené oře a sebe a jeli do Újezda ke Spáčilům, kam jsme dostali během našeho cyklovýletu pozvánku na štrůdl a kávu.
A jak říká klasik, byla to taková pěkná tečka za tím naším výletem, opakuji: Byla to taková pěkná tečka za těmi našimi všemi letošními cyklovýlety.
Jiří Hrazdíra
Jihomoravské bicyklení
