18. října, sobota ráno. Včera pršelo skoro celý den, ale na dnešek je předpověď polojasno, 17 stupňů, tak kdyby aspoň nepršelo. Při pohledu z okna není přes mlhu skoro vidět. Když je mlha, říká se, 10. hodina rozhodne. Toto pořekadlo se dnes asi také vyplní. Na nádraží v Tišnově se v 9 hodin potkávají účastníci dalšího cyklovýletu – tentokrát budeme putovat po zdejších rozhlednách. Optimistické hlasy, že na bicyklení je vždycky hezky, dávají naději, že se nám výlet zase vydaří. Po kávičce z nádražního automatu se výprava (původně měla být 9-členná, ale Robert s lehokolem se omluvil) vydává nad Tišnov směrem k první naší zastávce, a tou je místní rozhledna Klucanina. Kousek za hřbitovem se ale výprava dělí napůl. Někteří tlačí kola pěšky do kopce a další nechávají pod kopcem dobrovolníka, který bude hlídat kola, a ostatní se pěšky vydávají na rozhlednu. Po chvíli se dostáváme na pěknou širokou lesní cestu a v duchu si nadáváme, že jsme měli kola taky kousek vytlačit a pak jsme se mohli krásně svést až na rozhlednu. Ale procházka krásnou podzimní přírodou taky stála za to. Za chvíli se mezi stromy vynořilo nejen sluníčko, ale hlavně betonová rozhledna. Byla otevřena v roce 2003 a nahradila původní dřevěnou rozhlednu z roku 1934, a která byla za 2. světové války odstraněna. Vyšlapali jsme si 133 schodů, abychom si z ochozu mohli vychutnat krásný výhled. Směrem k Brnu se v údolích ještě válela mlha a halila ještě polovinu Tišnova. Na druhou stranu bylo krásně jasno a úžasný výhled na okolní krajinu, která už se začala vybarvovat barvami z podzimní palety. Po nezbytném strojeném i nestrojeném fotografování jsme se vydali zpět za naším posledním opuštěným účastníkem. Našli jsme i pěknou cestu, aby si mohl vyjet taky na rozhlednu s tím, že se potkáme v Čebíně na parkovišti pod další rozhlednou, kam přejede s doprovodným vozidlem.
My ostatní jsme pokračovali lesní cestou, kde měl Pája malý defekt, ale hrubá síla zvítězila a mohli jsme se po kilometru jízdy napojit na asfaltovou cyklostezku „Tišnovsko“. V Drásově jsme pokračovali po cyklostezce č. 5172 do Čebína. V řadové zástavbě jsme našli uličku se žlutou turistickou značkou a po ní jsme se vydali do kopce na další rozhlednu Čebínka. Prvních 50 metrů ještě šlo, ale pak se cesta vydala přímo na kopec, takže i ti nejzdatnější byli nuceni tlačit svoje oře úzkou cestičkou mezi stromy. Ještě pod kopcem Jarka vypočítala, jak se ostatní mužské osazenstvo podělí o tlačení jejího kola a po zmínce o tekuté odměně se všichni rádi této akce zúčastnili (jen jeden chytrák toho využil a vytlačil Jarce její lehčí kolo a svoje těžké přenechal jiným). Takto jsme se tedy vyškrábali na kopec vysoký 432 m. n. m., kde na nás čekal hlídač rozhledny a po zakoupení vstupenky jsme si vyšlapali o 2 schody méně, než na Klucanině. O to výš jsme ale byli a užili si další vyhlídky do okolí. Kovová rozhledna, s průhlednými roštovými schody a ochozem, některým nedělala dobře, zvlášť když se někdo procházel po ochozu a bylo cítit, jak se lehce s celou rozhlednou kymácíme. Předchozí rozhledna sice byla schovaná za kopcem, ale další, která nás čekala, byla už vidět a po dřině, kterou jsme absolvovali při výstupu na Čebínku, tato další na hřebeni kopce Zlobice vypadala přístupněji. Po prohlídce a dalších foto za nádherného slunečného počasí jsme sjeli dolů do Čebína na oběd.
Po obědě náš dnešní smolař Pája málem nejdřív vypadl přes ztrouchnivělé zábradlí u hospůdky a pak zjistil, že má prázdné přední kolo. Takže jsme se ještě chvilku zdrželi, než nasadil novou duši a pak už jsme směřovali přes Malhostovice na kopec Zlobice k další rozhledně. U cesty, která zatáčela k rozhledně, jsme ale byli překvapeni plotem, který obíhal kolem celého areálu pod rozhlednou. Hledali jsme tedy jinou cestu, kterou jsme samozřejmě nenašli a museli jsme se kousek vrátit, přenést kola přes plot a vyšlapat kousek mezi ovcemi až k dalšímu našemu cíli. Tím byla, jak už bylo zmíněno dřív, rozhledna Zlobice. Spíše než rozhledna je to vyhlídková věž, vysoká pouhých 12 metrů, která původně sloužila jako pozorovací věž cvičících vojenských mužstev, protože celý kopec byl vojenským cvičným prostorem. Odtud jsme konečně také mohli vidět všechny naše dnešní cíle-rozhledny Klucanina nad Tišnovem, Čebínka nad Čebínem i rozhlednu na Babím lomu, kam jsme se ale kvůli pokročilé hodině už nedostali.
Po průjezdu Kuřimí jsme přes Moravské Knínice, Jinačovice a Kníničky dorazili na parkoviště do Bystrce, kde měl náš cyklovýlet skončit. Ale protože bylo krásně a někteří jsme chtěli využít poslední možnosti se projet ještě, než nastoupí zima, rozloučila se polovina výpravy a doprovodným vozidlem odjela domů (Pája zpět do Tišnova pro auto, protože ráno zaspal a nestíhal) a druhá lepší polovina jsme se vydali do Telnice kolmo. Sice jsme dorazili potmě, ale ještě jsme se pěkně, asi letos naposled, projeli.
Myslím, že se nám další výlet opět vydařil a opět jsme měli nádherné počasí, které zážitek ještě umocnilo. Takže se těšíme na poslední letošní setkání, které sice nebude cyklisticky aktivní, ale pasivní a budeme vzpomínat na všechny letošní výlety, prohlédneme si fotky a naplánujeme další ročník Jihomoravského bicyklení.
Jiří Hrazdíra, jihomoravský bicyklista
