Ne příliš příznivé počasí posledních dnů i skutečnost, že další cyklovýlet začínal už v pátek ráno, zapříčinilo to, že se několik účastníků odhlásilo a někteří se k nám připojili později. Zdravé jádro ale neodradilo nic a tak jsme se v pátek ráno sešli před třebíčským nádražím, abychom vyrazili po tomto malebném kraji poznávat zdejší krásy a ochutnali z plodů Vysočiny, jak je uvedeno v názvu naší cykloakce.
Město Třebíč
První kilometry byly dost náročné, protože Třebíč se rozkládá v údolí kolem řeky Jihlavy. Odměnou nám byl krásný pohled na celé město. Počasí bylo tento den ideální – sice pod mrakem, ale teplota kolem 20 stupňů a bezvětří. Nad městem jsme se napojili na mezinárodní cyklistickou stezku „Jihlava – Třebíč – Raabs“ číslo 26 a první kilometry naplňovaly představy o mezinárodní cyklostezce. Za Slavicemi nás ale trasa zavedla do lesa „Pod pekelný vrch“ a tady začal trochu náročnější průjezd po lesní cestě, často zkomplikovaný hlubokými kalužemi přes celou cestu po vydatných deštích v předchozích dnech. Většina si s tím na klasických kolech poradila, ale Robert se svým nízkým lehokolem měl menší problémy, zvlášť když zůstal stát v kaluži, protože se mu dostal do řetězu kamínek. I proto se stalo to, že jsme vyhlíželi kraj lesa, abychom opustili co nejdříve lesní cestu a přehlédli jsme zákeřnou odbočku. Tím jsme se dostali na vytouženou silnici, ale o pár kilometrů dál, než jsme očekávali. O to rychleji jsme se ale dostali na původní trasu a přivítala nás vinařská obec Kojetice na Moravě. Tady jsme navštívili Vinařské a kulturní centrum Sádek. Tady se na 5 hektarech vinohradu ve viniční trati Pod Sádkem v místech bývalých hraběcích vinic rozkládá vinice, která je nejzápadnější vinicí znojemské podoblasti. Pěstují se zde nejen klasické odrůdy, ale nově zde byla vybudována unikátní naučná vinařská stezka. Jejím výchozím bodem jsou agátové pergoly typu „Trento“, na které je vyvedeno 40 různých odrůd révy a mnohé z nich jsou ojedinělé vzhledem ke svému dávnému původu.
Vinařské centrum je navíc doplněno i ovocnářským areálem, kde najdeme nejen ovocné stromy, ale i malou chmelnici.
Tady došlo k první ochutnávce plodů Vysočiny, která začala tím, že naši malí cyklisté dostali od majitelů šťavnaté broskve a my větší jsme si přiťukli sklenkami zdejších vín. A po obědě jsme ochutnali také zlatavý mok z Dalešického pivovaru.
Pak už jsme nabrali směr Jaroměřice nad Rokytnou a po naší oblíbené 26 jsme po asi 15 kilometrech dorazili do cíle naší dnešní trasy. Tady jsme nemohli vynechat prohlídku barokního zámku a přilehlé francouzské zahrady. Pak následovalo ubytování v budově bývalého lihovaru, večeře ve městě a pak už do hajan nabrat síly do dalšího dne.
Jaroměřice nad Rokytnou
První zastávkou dalšího dne byla návštěva rolnického muzea rodiny Kopečkových v Příložanech. Stovky exponátů vás vrátí do minulých století, kdy život a práce byla opravdu těžká a člověk si pak uvědomí, jak se má dnes dobře. V muzeu jsme viděli jak předměty nám známé, tak i neznámé, které nám byly popsány, a některé jsme si mohli i vyzkoušet. Navíc proběhla další ochutnávka z plodů Vysočiny – domácí ořechovka a hruškovice.
Pak jsme znovu nasedli na naše oře a vydali jsme se do Ratibořic, které jsou známé kozí farmou. Značná část produkce kozí farmy je označena značkou BIO. Po prohlídce stájí někteří odvážní i ochutnali zdejší výrobky a kozí mléko.
Po této prohlídce a ochutnávce jsme se vydali směrem do Třebíče. V slunečném a lehce větrném počasí nám dal terén docela zabrat, protože na Vysočině snad není kousek rovinky. Za zmínku stojí výšlap kolem Klučovské hory, kde se nám otevřel pohled na jadernou elektrárnu Dukovany a její věže. Pak už byla cesta příjemná, protože jsme se většinou vezli z kopce do Třebíče. Podél řeky Jihlavy jsme dorazili do kempu Poušov, kde už na nás čekala večeře.
Jaderná elektrárna Dukovany
V neděli už jsme na kole popojeli jen do města k bazilice, kde začala prohlídka památek zařazených v roce 2003 do Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. Do toho patří nejen zmíněná románsko-gotická bazilika sv. Prokopa, ale i židovská čtvrť s úzkými uličkami a zákoutími, a židovský hřbitov, kde se nachází téměř 3000 náhrobků a řadí se k největším a nejlépe udržovaným židovským hřbitovům ve střední Evropě.
Viděli jsme toho opravdu hodně, ochutnali jsme z plodů Vysočiny a doporučujeme všem tento kraj navštívit. Je se na co dívat a je to krásný kout naší vlasti.
Tak ahoj při další cyklovýpravě!
Jiří Hrazdíra a Jihomoravské bicyklení 2014
