V pátek odpoledne naším tradičním doprovodným vozidlem projíždíme úzkou cestou k vlakové zastávce v Popicích. U železničního koridoru směřujícímu do Vídně už nás s úsměvem vyhlíží Robert v poloze ležmo na svém lehokole. Chvíli potom po krátkém hledání našeho výchozího bodu přijíždí další cyklovýletníci. Slunko vykouklo z mraků, aby nám zlepšilo náladu a navnadilo. Kromě řidičů vozidel nasedají všichni na kola a vydávají se směrem k Novomlýnským nádržím, aby se po jejich břehu dostali až k hlavní silnici do Mikulova a podél ní po polní asfaltové cestě až do Dolních Dunajovic, kde jsme měli zajištěno ubytování u Tietenbachů a v penzionu Praha. U našich ubytovatelů jsme měli připravenou večeři a po ní nám pan domácí dával ochutnávat vzorky vín vlastních i dalších jiných (jeho byly stejně nejlepší).
Sobotní ráno byla sice obloha zatažená, ale teplota byla optimální. Po snídani jsme vyrazili stejnou cestou, jakou jsme se do Dolních Dunajovic dostali, ale na hrázi jsme se otočili směrem k pálavským vrchům a vjeli do Dolních Věstonic, abychom navštívili archeologickou expozici proslavenou světoznámou Věstonickou venuší. Expozice poskytuje informace o jednotlivých fázích vědeckých výzkumů a ilustruje metody bádání, podává přehled poznatků o archeologických lokalitách ze starší doby kamenné, které byly zkoumány v katastrech Dolních Věstonic a sousedního Pavlova. Světovou proslulost věstonickému nalezišti přinesly systematické výzkumy, které v letech 1924 – 1938 prováděl Karel Absolon. K jeho nálezům patří také jedinečná Věstonická venuše, soška ženy z pálené hlíny.
Bohužel po nedávných sesuvech půdy byla úplně uzavřena cesta do Pavlova, takže jsme byli nuceni pokračovat oklikou přes Horní Věstonice a Pernou. V Perné jsme pod kopcem ochutnali místní burčák a pak už jsme si vyšlapali 2 kilometrové stoupání do Klentnice a napojili se na původní cyklotrasu – Moravskou vinnou. V plánu jsme měli návštěvu vyhlášené kavárny Cafe Fara. Tento nápad ale měly i davy turistů, takže jsme si prohlédli faru zvenku a pokračovali dále do Mikulova. Po několika kilometrech se nám naskytl krásný pohled na mikulovský zámek a Svatý kopeček nad Mikulovem. Těchto podzimních dnů využilo kromě nás na výlety velké množství jak cyklistů, tak i pěších turistů, což se projevilo právě v centru Mikulova, kde jsme chtěli poobědvat, ale nikde nebylo kousíček místa. Sjeli jsme tedy na okraj Mikulova do hotelu Zámeček, abychom poobědvali. Zároveň jsme se tímto také schovali před lehkým deštíkem. Po nabrání energie jsme se vydali po cyklostezce Eurovelo č. 9 (Baltic-Adriatic), abychom ji po chvíli opustili a pokračovali dál po Mikulovské a Moravské vinné cyklostezce. U Březí jsme původně měli odbočit už směrem do Dolních Dunajovic, ale protože se jelo krásně, počasí bylo akorát, cyklostezka pokračovala pořád po rovině a do večeře zbývalo ještě více jak 2 hodiny, rozhodli jsme se pokračovat dál a užít si dnešní výlet a krásné výhledy po krajině. Projeli jsme tedy obcí Dobré Pole dále do Novosedel, kde jsme se napojili na Naučnou stezku Stará Hora a po ní jsme se dostali do Brodu nad Dyjí. Tady jsme si dali skleničku místního burčáku a mezi vinohrady pod Dunajovickými kopci jsme plni zážitků z krásného výletu za svitu zapadajícího slunce a výhledem na pálavské vrchy přijeli do cíle, tj. do Dolních Dunajovic. Den jsme zakončili výborným gulášem a po té ještě lepším burčákem u Tietenbachů.
Nedělní ráno bylo mlhavé, což ale na druhou stranu předpovídalo slunečný den. Očekávání se vyplnilo a po 10. hodině se mlha rozpustila a zbyla jen čistá modrá obloha. Dnes jsme se vydali směrem do Brodu nad Dyjí, ale těsně před obcí jsme se napojili na cyklotrasu č. 5. Po této cestě jsme se dostali mezi novosedelské vinohrady, což jsou nejrozsáhlejší viniční trati v celé České republice, které zabírají na 1000 ha. Odtud byl krásný výhled na stepi na Dunajovických kopcích. Sjeli jsme za Novosedly a pokračovali směrem k Drnholci. Před ním jsme odbočili na cestu podél Dyje. Cesta byla sice hrbolatá, ale vynahradil nám to pohled na krásná zákoutí s hejny divokých kachen a labutí. Dyje se dále rozšiřuje, aby se pak stala součástí horní novomlýnské nádrže. Tady už jsme jeli krásnou rovnou cyklostezkou (č. 5174) podél nádrže do Pasohlávek, které se zrcadlily v klidné hladině, stejně jako pálavské vrchy. V těchto místech už jsme také kromě dalších cyklistů i pěších museli vyhýbat i spoustě rybářů. V Pasohlávkách jsme opustili pobřeží nádrže a zakotvili jsme na oběd v hostinci U Lasa. Zařadili jsme se mezi další desítky cyklistů a nakonec jsme se i oběda dočkali. Po něm jsme už jen dojeli k aquaparku Aqualand Moravia, kde se odpojil Robert a nabral směr domů. My ostatní jsme po frekventované silnici po hrázi přejeli na druhou stranu nádrže a po nám známé cestě podél silnice jsme dorazili do Dolních Dunajovic. Sbalili jsme se, rozloučili s hostiteli, případně nakoupili do zásoby vínko a burčák a vyrazili k domovu.
Věřím, že ještě minimálně několik dní budeme vzpomínat na krásně strávený víkend v super společnosti cyklolidiček a čerpat z něj energii do dalších dnů.
