Protože jsme si my, organizátoři dětských silvestrů na Orlovně, za celý rok, a vlastně ještě více, dostatečně odpočinuli, rozhodli jsme se opět uspořádat silvestrovskou akci pro děti. Ono to s tím odpočinutím není tak úplně přesné, protože jsme jaksi unaveni stále, ale to bude asi už „únavou materiálu“ a nic s tím nejde dělat. Našli jsme však uspokojivé řešení a do rolí organizátorů jsme obsadili mladší generaci, se slovy: „Ať se taky snaží a nedělají si z nás, lidí s mnohaletými zkušenostmi, pořád jenom dobrý den“. Tak se snažili (my jsme jim trošku nenápadně radili) a vymysleli „Silvestrovskou školu“.
Jako každá správná škola měla také naše škola svého pana ředitele, který se nápadně podobal vyobrazenému státníku ve třídě a taky trochu Kubovi Demkovi z Drahů. Aby v tom nebyl sám, měl pravou ruku v paní zástupkyni Anně Šťastné, která ke všemu přistupovala s nadhledem a životními zkušenostmi, učitelský sbor tvořili pedagogové zvláštních i méně zvláštních jmen, většinou mírně připomínajících jejich povahu. Učitelka českého jazyka, Kateřina Škatulková například, si ihned při představování každého zaškatulkovala a dokonce si troufla přerušit úvodní řeč pana ředitele malým rozborem na téma vyjmenovaná slova po B, k čemuž využila rozpačitě se tvářícího učitele tělocviku pana Martina Bidla (samozřejmě s měkkým i). Pan učitel Topinka byl v předmětu Rodinná výchova připraven k výuce vaření a jiných, žáky oblíbených prací, nejvíce však k obdivování paní učitelky Miláčkové, naší krásné družinářky. Tu požádal o pomoc při výuce věšení prádla, neboť žák Česnek, nedobrovolný asistent, který byl k této funkci odchycen v podstatě omylem, se v této činnosti ale vůbec nevyznal. Děti si užily i suplování, neboť pan učitel Rádsetoulal se zase někam zatoulal a tak hodinu matematiky poněkud podivným způsobem odučil bohémský učitel výtvarné výchovy Láďa Štětec. Žáci byli vysvobozeni z této hodiny až požárním poplachem, který vyvolal všudypřítomný pan školník. Poplach se posléze ukázal jako cvičný, nicméně hodina matematiky byla zdárně překonána a děti si mohly spokojeně užít jednoho z nejoblíbenějších školních okamžiků, a to přestávky. Pitný režim byl zajištěn školním mlékem krabičkovým. Také hodina Českého jazyka byla pro děti přínosná, protože takovou pohádku O Červené karkulce asi ještě neviděly, v soutěži ve skládání vět si potom vyzkoušely, co si z ní zapamatovaly. Velké oblibě se ve škole těšila i hodina zpěvu, kterou vedl pan učitel Jan Havránek. Oblíbená píseň, Severní vítr je krutý, zazněla v podání všech čtyř tříd a bylo velmi těžké rozhodnout, která třída zpívala nejlépe. To už si mezi sebou musely domluvit třídní učitelky Lucinka, Alenka, Verunka a Evička, které se o své děti staraly od rozdání žákovských knížek. Nezapomenutelnou hodinou se stala hodina tělocviku, kdy při nácviku plavání (na švédské bedně) zkolaboval přizvaný figurant. První pomoc mu poskytl pan školník, ačkoliv indisponovaný Péťa měl ve svých představách jistě před očima spíše krásnou zdravotnici. Situace si však žádala rychlé řešení a duchapřítomný zachránce použil nástroj, který byl nejblíže po ruce, tedy zvon. Nebyl to ale zvon školní, na zvonění, nýbrž zvon záchodový, jehož vůně také možná přispěla k rychlému vzkříšení nešťastníka. No a po takové náročné akci nemohlo následovat nic jiného, než velká přestávka. Zatím, co žáci svačili, pan ředitel s paní zástupkyní řešili otázku zabavených předmětů, které jistě nepatří do vyučování. Byla jich plná krabice, paní Anna Šťastná byla šťastná, že ji vůbec unesla. Nalézaly se v ní roztodivné věci, jejichž účel nebyl jasný ani zkušenému panu řediteli, a také, jak by asi řekly děti, věci denní osobní potřeby – mobily. V těch se zase pan ředitel vyznal, takže mohli s paní zástupkyní shlédnout i několik, žáky natočených, videí ze života. Velmi zajímavé bylo například video s náhradní dopravou linky 612, jehož řešení by bylo možno nabídnout obci v dnešní tíživé situaci omezených dopravních spojů. Pan ředitel, odvolán k řešení naléhavé havarijní situace se školním potrubím, naštěstí nezhlédl video tajně natočené v jeho kanceláři, ze kterého bylo jasně patrno, že se nezabývá vždy jen vypisováním školních formulářů, ale také občas propadá hrám na počítači. Patrně, aby se více přiblížil mysli svých žáků. Po přestávce pak paní učitelka pracovní výchovy, poté co dořešila problém kapajícího vodovodního potrubí, zahájila s žáky výstavbu nových sloupů, neboť stálé opravování něčeho starého ji prý už nebavilo. Děti postavily krásné, vysoké, úplně nové sloupy, které mohly být základem pro novou školu.
A konec silvestrovské školy se přiblížil. Bylo třeba ukončit výuku, která, jak věříme, děti opravdu bavila. Následovaly totiž ještě rodičovské schůzky, na kterých k rodičům o jejich ratolestech pohovořil sám pan ředitel. Poté předal slovo expertovi pro řešení krizových situací panu Martinovi, který promítl instruktážní video pro rodiče, ve kterém nabídl vhodná řešení v situacích, kdy děti nelze odtrhnout od počítačů, nechce se jim vstávat do školy a pokud vstanou, balí si do aktovky místo učebnic hračky a jiné věci, které se pak musí žákům zabavovat. Věříme, že i tato služba pro nešťastné rodiče se setkala s úspěchem, a že již v této době některé z nabízených metod na své děti úspěšně použili.
Požární poplach pana školníka (tentokrát už zaručeně pravý) ukončil silvestrovský přípitek a vyhnal všechny z budovy školy – Orlovny – na silvestrovské prskání prskavkami a vypouštění slavnostních petard k ukončení nejen našeho školního roku, ale také roku kalendářního 2009.
Za učitelský sbor Bohumila Hrazdírová
