Psala se neděle 15. února a na dveře telnické Orlovny zaklepala další významná akce v tomto roce. Jak už to tak před Velikonocemi bývá, přišla postní doba a s ní nerozlučně spjaté ostatky – příležitost poveselit se a také uložit basu k plánované čtyřicetidenní hibernaci.
Stalo se zvykem, že na Orlovně se toto děje v lesku lidových krojů. A nejinak tomu bylo i letos. Malí, odrostlejší, i ti, co už mají mezi těmi malými a odrostlejšími své potomky, provětrávali za tónů Moravské besedy a dalších lidových písní svoje i zapůjčené nejen obecní kroje. Zatímco loňskou snahu organizátorů a mnohých účastníků hatily neštovice, tu letošní si vzala na mušku chřipka. Nicméně v sále to nebylo nakonec znát. Naopak. Oproti předchozím rokům se navyšovala na poslední chvíli kapacita pro všechny hosty o několik dalších míst v přísálí a všem příchozím byla nabídnuta preventivní vakcinace meruňkovicí, která snad splnila svůj účel. Všem, co se přišli bavit, nemohla uniknout na pódiu hrající Telničanka – nová formace na našich podiích, která nastoupila hudební dráhu po legendární Kapele pana Přerovského, pod taktovkou kapelníka Aleše Kučery. Ten převzal štafetu po nestorovi telnické dechové hudby s úctou a pílí. A s omlazenou sestavou podal vypilovaný premiérový výkon, při kterém se všem dobře tančilo. Ti, co netančili, si notovali alespoň od stolu.
Hudbu, zpěv a nákup losů do tomboly vystřídala scénka, která měla všem přítomným připomenout jedno významné jubileum. Tím je letošní dvacetileté výročí postavení nové Orlovny v Telnici. Zapojili se do ní především ti nejmenší, kteří vyměnili kroje za zednické a stavařské mundúry a symbolicky v sále vystavěli a otevřeli (pro ně nadživotní) lepenkový model Orlovny. Za toto byli odměněni všemi přítomnými bouřlivým potleskem. To už ale sál obletěla zpráva o skonu všemi milované basy. Nezbývalo tedy, než nebohou nebožku přenést mezi pozůstalé a dopřát jí posledních veřejných poct a důstojného rozloučení, tak jak tomu bývá při ostatcích zvykem. Po tomto vrcholu se večer pomalu nachýlil ke svému konci. Zbývalo ještě vylosovat hlavní ceny letošní bohaté tomboly (díky patří zejména mně, jelikož jsem se stal jejím nejmenovaným sponzorem, nebo spíše maskotem) a rozdat všechny výhry mezi ty šťastné. A že jich bylo.
Co říci závěrem? Letošní krojované ostatky patří minulosti a já za pořadatele doufám, že se všem líbily a zavděčily. Velký dík patří kapele, krojovaným tanečníkům, všem návštěvníkům a hostům, bez kterých by to nešlo. Poděkování si jistě zaslouží i všichni organizátoři a dárci darů tomboly. A v neposlední řadě i ti, co to dočetli až sem :-)
Po ostatcích zapsal Bobr Telnický :-) (alias MJ)
